Kuny na CZK: Roztomilí zabijáci nebo nepochopení sousedé?

Druhy kun v Česku

V naší zemi žijí dva druhy kun, které si lidé často pletou. Kuna lesní je taková samotářka, co se drží hlavně v lesích a parcích. Má krásnou hnědou srst a na krku žlutohnědou náprsenku. Je menší a štíhlejší než její příbuzná. Kuna skalní je naopak tak trochu městský typ - ráda se zabydlí blízko lidí, třeba na půdách nebo ve stodolách. Poznáte ji podle bílé, nepravidelně tvarované skvrny na hrudi a šedavého zbarvení. Její kožich není tak hebký jako u lesní kuny. Obě kuny jsou docela vybíravé jedlíky - pochutnají si na myších, ptáčcích a jejich vejcích, hmyzu, ale nepohrdnou ani sladkým ovocem nebo lesními plody. Jsou to noční tvorové, za potravou vyráží hlavně po setmění.

Vzhled a charakteristika

Kuny na czk jsou zajímavá stvoření, která potkáte hlavně za soumraku nebo v noci. Jejich tělo je dlouhé a pružné, s kratšíma nožkama, díky čemuž se skvěle pohybují v různém terénu. Když je potkáte, poznáte je podle krásného kožíšku, který hraje barvami od hnědé přes šedou až po černou. Na hrudi mají nápadnou světlou skvrnku, každá trochu jinou.

Tyhle šelmičky jsou fakt šikovné a přizpůsobivé - najdete je v lesích, parcích i na půdách domů. Nepohrdnou ničím - loví myši a ptáky, pochutnají si na vajíčkách nebo hmyzu, ale klidně si dají i sladké ovoce nebo lesní plody.

U nás běžně žijí dva druhy: větší kuna lesní se světlejším kožíškem a její menší sestřenice kuna skalní, která je o něco tmavší. Na první pohled je od sebe často nerozeznáte, protože vypadají i žijí hodně podobně.

Prostředí a rozšíření

Kuny jsou fascinující stvoření, která potkáme po celé České republice. Nejraději mají lesy plné starých stromů s dutinami, kde se můžou schovat, nebo si najdou domov ve skalních štěrbinách či opuštěných norách. V dnešní době se ale docela dobře zabydlely i ve městech a vesnicích, kde jim nechybí potrava - od myší přes zbytky jídla až po domácí mazlíčky. Tihle noční lovci vyráží na lov hlavně po setmění. Pochutnají si prakticky na všem - od brouků přes myši a ptáky, jejich vajíčka, až po sladké ovoce a lesní plody.

Porovnání vlastností zvířat

Vlastnost	Pes	Kočka
Počet nohou	4	4
Průměrná délka života (roky)	10-15	12-15
Potrava	Všežravec	Masožravec

Potrava a způsob lovu

Kuny jsou neskutečně šikovní predátoři, kteří si poradí s různými druhy potravy podle toho, co zrovna najdou. Nejvíc jim chutnají myši, hraboši a potkani, které dokážou vyčmuchat a ulovit i v těch nejužších škvírách. Jsou to prostě mistři lovu - mrštní, rychlí a s výbornými smysly, takže kořisti prakticky nedají šanci uniknout. Nepohrdnou ani ptáky nebo jejich vajíčky, občas si pochutnají na ještěrkách, žábách nebo různém hmyzu. V létě a na podzim si zpestřují jídelníček ovocem a bobulemi. Někdy se osmělí a zaběhnou i do vesnic, kde prohledávají odpadky nebo navštíví kurníky. Díky své všestrannosti a loveckému umu mají v přírodě důležitou roli - pomáhají udržovat počty hlodavců a jiných malých zvířat v rozumných mezích.

Rozmnožování a péče o mláďata

Víte, jak to chodí s kunama? Začínají dospívat už kolem prvního roku života. V létě, většinou od června do srpna, přichází jejich období páření - tomu se říká chrujení. Když je samička březí, trvá to normálně asi měsíc, ale někdy se to může protáhnout až na devět měsíců. To je kvůli takové zajímavosti, kdy se oplodněné vajíčko hned neuchytí. Kuní máma pak většinou porodí dva až pět malých kuňat. Ty se narodí úplně bezmocné - jsou slepé a bez srsti, takže se o ně musí máma starat. Kojení trvá asi dva měsíce a celou tu dobu je máma chrání v bezpečí nory, kde jim dává teplo. Když jsou kuňata tak tři čtyři měsíce stará, začínají se pomalu stavět na vlastní nohy. Ale často zůstávají s mámou až do podzimu, než si najdou svoje místečko k životu. Je to všechno na samici - tatínek kuna se o výchovu vůbec nestará.

Kuna a člověk - konflikty

Kuny se u nás v poslední době dost rozmohly, hlavně ve městech a na předměstích. Zatímco na vesnici si vystačí s myšmi a podobnou havětí, ve městě je pro ně hotový ráj - přehrabují se v popelnicích, cpou se zbytky od domácích mazlíčků a na zahradách si pochutnávají na ovoci. Jsou to fakt chytrá a hbitá zvířátka, která se dokážou protáhnout i tou nejmenší škvírou. A když se dostanou dovnitř, je to průšvih. Všude po sobě nechávají smradlavé značky, překousávají kabely, trhají izolaci a v noci dělají randál, že se nedá spát. Když už se vám nastěhuje na půdu, je docela oříšek se jí zbavit. Navíc je to chráněný druh, takže nemůžete jen tak vzít klacek a vyhnat ji. Na odchyt potřebujete speciální povolení od úřadů. Nejlepší je proto předem zabezpečit barák, pořádně zavírat popelnice a nenechávat venku žrádlo pro kočky a psy.

Ochrana a legislativa

Kuny jsou v našem prostředí běžné, ale jejich přítomnost může být občas problematická. Podle českého zákona o ochraně přírody a krajiny jsou tyto šelmy pod ochranou. Není dovoleno je lovit ani chytat bez speciálního povolení od příslušných úřadů. Takové povolení se vydává jen ve výjimečných případech, třeba když kuny způsobují vážné škody a není jiné východisko.

Musíme si ale uvědomit, že kuny jsou součástí naší přírody a mají v ní své místo. Místo jejich zabíjení je lepší se zaměřit na prevenci - třeba zabezpečit půdy domů nebo správně skladovat odpadky. Když už nastane problém s kunami, je dobré se poradit s odborníky ze spolků na ochranu přírody, kteří dokážou najít řešení ohleduplné jak ke kunám, tak k lidem.

Zvířata jsou moji přátelé a já své přátele nejím.

George Bernard Shaw

Zajímavosti ze světa kun

Kuny, tyhle mazané šelmy, jsou opravdu něco! Představte si, že kuna skalní si ráda dá ovoce a umí ho spořádat fakt hodně. Její sestřenice kuna lesní je zase tak šikovná, že zvládne ulovit i mnohem větší zvířata, než je sama. A jejich mrštnost? To byste koukali! Prolezou i těma nejmenšíma škvírama a na stromech jsou jako doma. Však se taky říká, že kuna proleze, kudy chce! Je to prostě úžasný zvíře, který stojí za pozorování. Ale bacha - i když vypadá roztomile, pořád je to divoch. Když ji potkáte blízko baráku, radši zavolejte někoho, kdo ví, co s tím.